Ministerstvo pro místní rozvoj,
Věstník, 5 - 2000
ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ A
STAVEBNÍ ŘÁD
Dodatečné stavební povolení
Stanovisko odboru stavebního řádu č. j. 6122/00-32/K-137/00 ze dne 29. 3. 2000 k součinnosti stavebního úřadu s orgány ochrany přírody a krajiny a orgány památkové péče v řízeních vedených o stavbách postavených bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona
Podle § 126 odst. 1 stavebního zákona rozhodne stavební úřad, dotýkáli se řízení podle tohoto zákona zájmů chráněných zvláštními předpisy, jen v dohodě, popřípadě se souhlasem orgánu státní správy, který chráněné zájmy hájí. Je nesporné, že zájmy ochrany přírody a krajiny, jakož i zájmy památkové péče mohou být dotčeny nejen v řízení územním a stavebním, ale i v řízení o stavbě postavené bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním. Podle § 138 odst. 2 stavebního zákona jsou stavební úřady a jiné orgány, které provádějí řízení, vydávají rozhodnutí podle tohoto zákona, jakož i další orgány státní správy povinny spolupracovat. Podle § 88 odst. 1 písm. b) musí vlastník nepovolené stavby k žádosti o její dodatečné povolení doložit podklady a doklady v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení.
V kontextu výše uvedených ustanovení je nutno aplikovat jak zákon o ochraně přírody a krajiny tak zákon o památkové péči.
Ustanovení § 12 odst. 1 a 2 a § 44 odst. 1 zákona ČNR č. 114/19921 Sb., o ochraně přírody a krajiny upravují umisťování a povolování staveb v případech dotýkajících se zájmů ochrany přírody a krajiny. I dodatečné povolení stavby je jejím povolením.
V ustanovení § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, se sice uvádí, že vlastník stavby si musí vyžádat "předem" závazné stanovisko orgánu státní památkové péče k zamýšlené stavbě, stavební změně nebo udržovacím pracím. Protože toto závazné stanovisko není povolením k uskutečnění zamýšlené stavby či stavební práci je nutno slovo "předem" chápat ve vztahu k vlastnímu povolení k jejich provedení (stavebnímu povolení). V § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona je pak výslovně uvedeno, že žádost o dodatečné povolení musí být doložena stejně jako žádost o stavební povolení. V případě že se zamýšlená stavba či stavební práce dotýká stavby či území památkově chráněném, je souhlas orgánu péče o památky je nutný a z ustanovení § 14 zákona o státní památkové péči nelze, z důvodů dříve uvedených usuzovat, že orgán státní památkové péče nemůže podat závazné stanovisko ke stavbě již provedené bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním.
Pokud jde o formu souhlasu orgánu ochrany přírody a krajiny, poukázal vrchní ředitel sekce 3 MMR v dopise ze dne 17.1. 2000 na to, že musí jít o správní rozhodnutí. Vyplývá to z ustanovení § 90 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Je to požadavek zcela oprávněný, protože svým souhlasem, podmíněným souhlasem nebo nesouhlasem rozhoduje orgán ochrany přírody a krajiny o právech, právem chráněných zájmech příp. i povinnostech stavebníka. Stavební úřad nemůže povolit stavbu v rozporu s opatřením orgánu ochrany přírody a krajiny, ani orgánu státní památkové péče. Soudy přezkoumávající zákonnost pravomocných rozhodnutí stavebních úřadů proto vyžadují, aby tato rozhodnutí byla podložena rozhodnutími dotčených orgánů státní správy, jinak rozhodnutí stavebních úřadů ruší.
Pod pojmem "památkově chráněná stavba", použitým v ustanovení § 92 odst. 1 stavebního zákona, nutno rozumět stavbu, chráněnou podle zákona č. 20/1987 Sb. Jde například o kulturní památku nebo o stavby na území, která jsou předmětem památkové ochrany.