Ministerstvo pro místní rozvoj,
Věstník 4, 5 - 2001
ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ
Soulad navrhovaného řešení s mezonárodními závazky, včetně souladu s právem evropských společenství
Soulad navrhovaného řešení s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Evropská charta místní samosprávy, jako právní dokument Rady Evropy, vstoupila pro Českou republiku v platnost dnem 1. září 1999 (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 181/1999 Sb.).
Hlavním obsahem a účelem této charty je stanovení zásad působících zejména k ochraně a posilování místní samosprávy v různých evropských zemích. Tyto principy jsou promítnuty do navrhované právní úpravy.Závazky ČR, vyplývající z úmluv:
- Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (ETS č. 121),
- Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy,
- Úmluva o ochraně archeologického dědictví (ETS č. 143),
- Řídící principy trvale udržitelného územního rozvoje evropského kontinentu (přijato evropskou konferencí ministrů zodpovědných za územní plánování v zemích Rady Evropy v Hannoveru/2000),
které mají vztah k problematice upravované stavebním zákonem, budou zohledněny při přípravě jeho paragrafového znění.
Soulad navrhovaného řešení se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z Evropské dohody.Základním nástrojem Evropské dohody v oblasti "územního plánování včetně stavebního a urbanistického plánování " je vzájemná spolupráce smluvních stran. Konkrétně je tato spolupráce upravena následujícími články Evropské dohody : čl. 81 - Životní prostředí, čl. 82 - Doprava, čl. 83 - Telekomunikace, a čl. 87 - Regionální rozvoj. Plnění závazku spolupráce je dáno zejména vstřícným zavedením směrnice pro stavební výrobky do právního řádu České republiky.
Základním relevantním sekundárním právním aktem ES je pro danou oblast směrnice Rady 89/106/EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků - ve znění směrnice Rady 93/68/EHS ze dne 22. července 1993 (dále jen "směrnice pro stavební výrobky"), a to pouze v rozsahu čl. 2 odst.1 a čl. 3 odst. 1 této směrnice. Souvisejícím dokumentem je sdělení Komise 94/C 62/01 k interpretačním dokumentům ke směrnici Rady 89/106/EHS.
Cílem směrnice pro stavební výrobky je odstranit zejména technické překážky obchodu vyplývající ze stávajících právních a správních předpisů, které jsou tak velké, že nemohou být odstraněny vzájemným uznáváním rovnocennosti předpisové základny mezi členskými státy. Tato směrnice, která patří mezi směrnice "nového přístupu", se vztahuje na stavební výrobky, pokud pro ně platí základní požadavky na stavby, upravené vnitrostátním předpisem, podle čl. 3 odst.1 této směrnice.
Regulace pohybu stavebních výrobků v členských státech EU platí pouze tehdy:
- jdeli o výrobky určené k použití ve stavbách, pro které platí základní požadavky kladené na stavby, které mohou ovlivnit technické charakteristiky stavebních výrobků (článek č. odst.1 směrnice pro stavební výrobky);
- existuje vnitrostátní předpis, který upravuje základní požadavky na stavby a jsou přijata opatření, aby předmětné stavební výrobky mohly být uvedeny na trh pouze tehdy, jsouli vhodné k zamýšlenému použití, to znamená, že stavby, do kterých mají být zabudovány mohou splňovat základní požadavky na stavby podle čl. 3 odst.1 směrnice pro stavební výrobky.Směrnice pro stavební výrobky neobsahuje povinnost členských států EU tuto směrnici zavést do jejich právních řádů, ale ponechává na vůli, zda budou členské státy EU základní požadavky na stavby (návazně stavební výrobky) upravovat předpisy, nebo ne. Budouli je regulovat, pak musí učinit opatření podle čl. 2 odst. 1 směrnice pro stavební výrobky.
Česká republika se rozhodla požadavky na stavby (návazně stavební výrobky) regulovat, a tím nejen zajišťuje evropskou úroveň bezpečnosti staveb, ale i naplňuje článek 69 Evropské dohody, neboť vyvíjí úsilí k zajištění postupné slučitelnosti našich právních předpisů s právními předpisy Společenství. Tato vstřícnost je vyjádřena úpravou obsaženou v zákonu č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (dále jen "stavební zákon"). Konkrétně § 47 odst. 1 stavebního zákona zavádí čl. 2 odst.1 a čl. 3 odst. 1 směrnice pro stavební výrobky tak, že stanoví základní požadavky na vlastnosti staveb. Zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, která dále upravuje podrobnosti k základním požadavkům na vlastnosti staveb, a tím k zavedení čl. 3 odst.1 směrnice pro stavební výrobky, je obsaženo v § 143 odst.1 písm. k) stavebního zákona.
Právní úprava ověřování souladnosti vlastností stavebních výrobků, která je v působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu, se základními požadavky na stavby podle zvláštních předpisů je obsažena v ustanovení § 47 odst. 2, stavebního zákona. Tím je zajištěna vazba na právní předpisy zajišťující implementaci dalšího obsahu předmětné směrnice ES.Vzhledem k tomu, že oblasti stavebního řádu se konkrétně dotýká článek 2, odst. 1 a potažmo čl.3 odst.1 směrnice pro staveb výrobky, které jsou implementovány do právního řádu ČR § 47 stavebního zákona a uvedenou prováděcí vyhláškou, je již v současné době zajištěna plná shoda stavebního zákona se směrnicí pro stavební výrobky, a to v rozsahu působnosti Ministerstva pro místní rozvoj.
Vzhledem k tomu, že návrh věcného záměru stavebního zákona přebírá dosavadní právní úpravu implementace směrnic ES , a to v rozsahu odpovídajícím věcnému obsahu navrhované právní úpravy v působnosti Ministerstva pro místní rozvoj, je navrhovaná právní úprava plně slučitelná s právní úpravou Evropských společenství.
Směrnice 96/61/EHS, o integrované prevenci a omezování znečištění, a směrnice 85/337/EHS, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice 97/11/EHS, jsou do právního řádu České republiky transformovány zákony připravovanými v působnosti MŽP. Návrh věcného záměru stavebního zákona vytváří mechanismy, aby v činnostech a řízeních podle stavebního zákona byly zabezpečeny všechny veřejné zájmy, tj. i zájmy ochrany životního prostředí (viz bod. 24.8).